Probouzí mě chlad. Přes noc se zatáhlo, mžourám na oblohu barvy oceli a na Bojišti už se zvučí kopáky. Patří běloruské grindová akvizice BRADI CEREBRI ECTOMIA, která otevírá dnešní den. Míhám se u scény jen na chvíli a zjišťuji, že zatím o moc nepřicházím. Průměrná grindovka, která se ničím nevymyká, ani hudbou, ani prezentací. U následující belgické chásky BRUTAL SPHINCTER mám pocit vlastně stejný. Jen s tím rozdílem, že se mění na goregrindovou taneční prasečinu ve středních tempech, basák má nástroj, který připomíná nějakou utrženou část těla a kytarista od počátku setu ohrožuje obličeje v první řadě urvanou strunou, kterou po dobu hraní neřeší a řešit ani nemusí, protože tady by stejně nikdo rozdíl nepoznal. Na konci setu následuje taneční párty s kapelou s nimi na scnéně.

U jihokorejské grindovky LITTLE PUPPY PRINCESS jsem hodně zvědavý, protože tyto exotické bandy dokáží velmi překvapit, ale ve výsledku odcházím neuspokojen. Jestli tohle měl být grind/power violence nekompromisní granát, tak zapomenul explodovat. Zajímavé to bylo snad jen tím, že zpěvák mezi skladbami zaujímal pózu v polo-kleče. Teprve s chilskými SOBRAS DEL DESCONTENTO začíná mít Obscene Extreme potřebné grády. Jihoameričani velmi učenlivě vykradli švédskou crust-punkovou školu a přidali do toho svůj neopomenutelný temperament. Výsledkem je funkční hardcorová přímočará jízda bez jakéhokoliv brzdového pedálu.

Další kapela mlýnku zvaním Obscene Extreme je z Maďarska. Pokud program s CRIPPLED FOX sliboval nadhled a energii mladých SUICIDAL TENDENCIES nebo M.O.D., tak mě tyto elementy musely nějak minout, nebo je tento koncert thrashcorového trojlístku prostě neměl. Jejich sousedi ze západu, INSANITY ALERT, udělali mnohem větší parádu. Poďobaný zpěvák Heavy Kevy sice není prototyp nejkrásnějšího kapelního lídra na světě, ale svoje charisma jednoznačně má. Nástup s růžovou balaklavou, proklamace, že se do Ruska vždycky rád vrací, umocněná ledkovou tabulí s podobnými hláškami, kterou si kapela přinesla na scénu. Nasazení, které je jedním slovem strhující. To jde ostatně říci o celé kapele, kterou jsem viděl živě už třikrát a vždy to byla velkolepá thrashová párty.

Porn gore úderka HOLY CO$T z Kanady je oproti nim zajímavější jen co se kostýmní přípravy týče. Zpěvákova balaklava je tentokráte černá a je doplněna hábitem řádové sestry. Hudebně střední tempa a pod scénou maškaráda s plážovou nafukovací výbavou, ale dvě thrashové párty, které obklopují jejich set, tímhle nemají šanci dohnat. Po jejich koncertu nafukovací arzenál zůstává a slovenská metalová thrashová jednička CATASTROFY dělá z Obscenu kůlničku na dříví. Circle pit se tu točí od počátku setu a provoz publika na stejdži připomíná obchoďák v týdnu před Vánoci. Bojiště devastuje zbojnická thrashmetalová válcovačka braná s nadhledem, navíc po hudební stránce jde o poctivě odhoblované řemeslo.

Název následujících mexických PARACOCCIDIOIDOMICOSISPROCTITISSARCOMUCOSIS je mnohem zajímavější, než jejich produkce. Špinavý divnogrind bez energie, který pod scénou distribuuje flašku s chlastem nahrazuje německá přísnost. IMPLORE brousí kytary na nejostřejší hranu od roku 2013 a jejich hudba vždy balancuje mezi zběsile rychlým grindcorem a brutálním hardcorem. Jejich set mezi thrashovými a goregrindovými karnevalovými čísly působí jako hrubý intenzivní nálet, který musíte brát vážně. Potřebně zaťatá prezentace included.

Země galského kohouta byla vždy výtečnou zásobárnou grindcorových kapel té nejvyšší jakosti a SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION nejsou žádnou výjimkou. Kupodivu tahle trojka s brutal-death metalovou příchutí maká i bez baskytary na jedničku. To, co přichází po nich, je poměrně dost exotická podívaná. MR. MARCAILLE vypadá v backstage jako ošuntělý bezďák, kterého si všimnete na první dobrou, protože se značně liší od všech ostatních existencí, co se tudy plouží. Na scénu si nechává instalovat dva kopáky, činel, mikrofon a violoncello. Žádná APOCALYPTICA se ale nekoná. One man show má základ ve všem extrémním, od grindu, přes punk, drone a metal. Vše přitom žene dopředu přes smyčec a rachotící kopáky. Naprostý protipól k tomu, co si každý představí pod pojmem symfonický metal. Špína a znásilněné žíně. Nechápu, na jakém jiném festivalu může MR. MARCAILLE hrát. Tady byl doma.

ANTI-SYSTEM začali budovat angažované punkové podzemí v době, kdy i šedovlasý pán, jako jsem já, tahal kačera. Šedin mají opravdu víc a baskytaristka vypadá jako učitelka matematiky v důchodu, křížená s paní Čvachtovou ze seriálu Kačeří příběhy. Jejich energie je ale srovnatelná s uragánem. V osmdesátkách to muselo být ještě divočejší, zvláště když tihle dědkové seděli za likvidování výloh řeznictví a vypouštění dobytka z ohrad a podobné kousky. Z koncertu to ale vypadá, že léta jejich neoblomnost téměř neobrousila. Jejich divoká punková jízda patřila k tomu nejlepšímu, co bylo z tohoto ranku na festivalu k vidění.

Ne každá kapela se může pochlubit tím, že její fanoušci mají při koncertu naprosto originální pohybové kreace. Fans japonské grindové VISCERA INFEST se tím chlubit můžou. Jejich cockroach mosh spočívá v tom, že si lehnou na záda a dělají zrychlenou „želvičku na zádech“ a fakt myslím, že při jiných koncertech to opravdu k vidění není. Specialitou kapely je bubeník Yuyi, na kterého už od zvukovky publikum křičí hlášku „highspeed“, což je způsobeno tím, že ruce sem tam přepíná do nadzvukového režimu a při bližším zkoumání zjistíte, že tohle komando samurajů je hlavně o něm. Před koncertem ze sebe Yuyi strhává téměř všechno ošacení a náležitě se vysypává do publika, které jeho umění kvituje s povděkem, zády k zemi, rukama i nohama zdravíc oblohu.

Brazilská legenda ROT brousí grindcore od roku 1990 a navazuje na dlouhou tradici brazilských podzemních výplachů na festivalu. Dva zpěváci rozjíždí na scéně show, která tvoří důstojný rozjezd ke koncertu tasmánských techniků z PSYCROPTIC. U těch se koncert značně rozjíždí při hostovačce Zdendy z GODLESS TRUTH, který s nimi v roce v roce 2012 odzpíval celé jejich turné. Najednou je na prknech s kapelou trojnásobně lidí a metalový smrtistroj se rozjíždí minimálně na dvojnásobné obrátky. Oba zpěváci skoro nejsou vidět.

O LOWLIFE snad všichni vědí, že to jsou thrash-hardcoroví veteráni CRYPTIC SLAUGHTER, zabalení do jiného názvu díky tomu, že jejich bývalý člen vyhrožuje soudním řízením. Pamětníci mohli porovnat s rokem 2014, kdy tu skladby CRYPTIC SLAUGHTER zazněly při koncertu WEHRMACHT a museli dojít k závěru, že tenkrát to mělo mnohem větší koule.

Popravdě řečeno jsem měl od REPULSION velké očekávání. Kapela ho ale dokázala bez problému přeskočit. Po těch patnácti létech, kdy se je sem Čurby snaží dotlačit, to bylo velké zadostiučinění. Ani se mi nechce věřit, že REPULSION hrají tak vzácně, protože koncertní forma byla neskutečná. Celý set se vyznačoval civilností, lehkostí při hraní a současně naprosto zabijáckou přísností s jakou album „Horrified“ změnilo tvář extrémní hudby. Koncertně měli mnohem větší tlak a agresivitu, než ze studiové tvorby a současně snad měli nějaké ovládací zařízení na lidi. Na to, jakou zběsilost v publiku vyvolali a jak silný byl provoz na stagediverské dálnici, nezaznamenal jsem žádné výraznější problém nebo přešlapy. Dnešní den patřil fotrům žánru.

Mezi takové se už pozvolna zařazují i odmítači drog z Amsterodamu, které všichni znají jako VITAMIN X. Viděno mnohokrát a nikdy jsem je nezažil mimo formu. Hardcorepunk v nejryzejší podobě, která obsahuje fitness tréning i hudební řemeslo, které neuhne ze své jakosti. To, co z publika zbylo po skvělém setu REPULSION, domlátili bez servítků tihle sympoši, kteří do davi házeli plechovky s pivem, protože „tohle fakt není pro nás“. Po jejich setu odcházím s tím, že jsem viděl a slyšel vše podstatné.